ÚVOD

Tento příběh je psaný o L2. Všechny obrázky jsou z vlastní sbírky nebo požádány od vlastníků. Nic není staženo. Jména jsou vzata z Fenix serveru, aby byla sranda. Teď pro laiky trochu vysvětlení. Občas se objeví v příběhu slovo "portnout", co to znamená? Ten, kdo se chce "přemístit" na jiné místo aniž by se tam musel dopravovat "po svejch", tak přijde k takové paní (gatekeeper) a ta ho portne, kam si ten "člověk" vybere. Je to mnohem rychlejší, ale platí se za to. Zde je "ta paní":

Druhá věc je slovo "tankové" jsou to lidi, kteří se specializujou na obranu.

Strider - velký drak, na kterém se dá jezdit, ale také umí trochu bojovat.

ress - kouzlo nebo svitek, který kohokoli oživne. V mé povídce jsem to omezila do jedné minuty.

adeny - lineage peníze

silence - kouzlo, po kterém pak bytost nemůže kouzlit.

V lineage je několik ras (lidé, elfové, temní elfové, orkové a trpaslící) a o nich právě můj příběh je. Teoreticky jsou hlavními postavami Aife (bílá elfka), což jsem já v Lineage a Xutaran (temný elf), což je můj přítel v reálu. Prakticky tomu zas tak moc není. Tak čtěte dál. :)

Zde je mapa L2:

1. Poražení orků

Mortif se rozhlížel po celém kraji. Tohle všechno je jeho. Prohlíží si stromy, hory, draky a přitom dýchá čerstvý vzduch a uvědomuje si svůj život. Poprvé v životě si uvědomuje, že může dýchat, že může jíst, pít a hlavně… žít. Postoupil o krok dopředu. Díval se na pracující orky. Mortif všem orkům vládne. A orkové vládnou všem ostatním rasám. Elfům, lidem a trpaslíkům. Mortifovi se jeho moc líbí. A patřičně si ji užívá. Ví, že jsou ta nejsilnější rasa. Ví, že je nikdo neporazí. Ale ví, kdo se bouří…

Lstivý král lidí Arutha připravoval brnění i zbraně k boji. "Dnes je konec orků," poznamenal Valtarce. Tu to ale moc nezajímalo. Při pohledu do zrcadla si zavazovala culíčky a špulila rty. Arutha se na ní na chvíli zadíval. "Tohle nemá cenu," zakroutí hlavou a odchází z pokoje. "Pche," uleví si Valtarka. "V PVPéčku bych ho dala hned," zašpulí znovu rty do zrcadla. "Říkala jsi snad něco?" otáčí se Arutha na Valtarku při odchodu. "Ale nic.. Nic…" kroutí očima Valtarka.

"Magnume, je všechno připraveno?" ptá se Arutha. Magnum se snaží skrýt za zády džbán suchého červeného. "Lidé dnes vyhrají, rozumíš?" vyhrožuje Magnumovi. "Chci, abychom my byli mocní! Abychom my vládli ostatním rasám, abychom my měli navrch! Dokážeme orkům, že nejsou ti, co si myslí. Dokážeme jim, že my jsme silnější! Máme lučištníky, máme dýkaře, mágy, léčitele a tanky. Přeci nemůžeme prohrát!" Magnum se snaží usilovně poslouchat a pochopit, bohužel víno tomu brání. Tak tedy kývne. Třeba to pomůže. "Postarej se o to, aby do svítání byla armáda připravena," rozkáže Arutha. Magnum zase zkouší kývat. Minule to pomohlo. Arutha odchází pryč. "Ufff, co pořád má?" ptá se Magnum ostatních. "Mně by to takhle stačilo. Víno mám, postel mám, ženský tu jsou taky," mrkne na Alizabeth. Ta se usměje. Moc pěkná dívka, pomyslí si Magnum.

O pár hodin později Arutha přešlapuje se svou skupinou před Goddardem. "Je všechno v pořádku?" ptá se Arutha Magnuma. "Všechno, pane!" Arutha prochází mezi skupinkami jako by mu nevěřil. "Lučištníci dopředu!" zavelí a už jen slyší, jak ostatní důstojníci velí totéž svým skupinám. "Mágové za lučištníky!" znovu slyší své echo všude kolem. Teď je vše připraveno, pomyslí si. "Mortife!" zakřičí a zírá na velká vrata. "Mortife!" zakřičí po chvíli znovu. Jediné, co však slyší je ozvěna. "Mortife!" zkouší tedy znovu. V celém údolí je slyšet vrzání dveří. Brána se otevírá. Vyjíždí Mortif se svými třemi sloužícími na striderovi. Arutha se mu tedy s Magnumem vydává naproti. Všichni tři slezou ze striderů. "Věděl jsem, že sem jednou přijdeš," sykne ork na Aruthovu adresu. "Proč ses tedy nepřipravil?" ušklíbl se posměšně Arutha. "Kdo řek, že nepřipravil?" Mortif nasedá na stridera a odjíždí za brány. Jeho pomocníci ho následují. Artuha s Magnumem udělá totéž...

Možná 5 minut, možná půl hodiny, třeba i pár hodin tu ty dvě armády proti sobě stojí. Nikdo nechce začít. Nikdo nechce zemřít. V tom to přichází. První lidský lučištník padl. První kouzlo bylo vykouzleno. "Pheobe," zašeptá Arutha. "Kdo to je?" zeptá se Magnum. "Manželka Mortifa. Královna orků," odpovídá Arutha a velí k útoku. Lučištníci střílejí šípy, mágové svá kouzla a ostatní přinášeli žebříky. Všechny žebříky byly svrženy. Takto se to opakuje několik dnů. "Tohle nedáme," přiletěl k Aruthovi udýchaný Magnum. "Já nezavelím ústup!" křičí Arutha. "Mám lepší nápad." Mluví Magnum. "Jaký?" "Elfové. Nenávidí orky," usměje se Magnum. Aruthovi blýskne v očích.

O 3 měsíce později.

Orkové byli vyhnáni do Orc village. Daleko od civilizace. Už nevládnou. Bohužel taková idylka jako si všichni představovali, nenastala. Lidé nedosáhli svého, protože nevládli jediný a elfové se rozhádali. Polovina z nich odtáhla do podzemí a začala se učit temné magii, polovina zůstala věrná své rase. Temní elfové už nebyli tolik elfům podobní. Měli sice špičaté uši, to ano. Ale byli tmaví.

"Tati! Tati! Kdy se vrátí Xutaran (mist na Supreme)?" běží mladá Aife (Galadriel na Supreme) k otci. "Pročpak se ptáš, zlatíčko?" mračí se ustaraně sOtek. "Vždyť tu máš Radka. Vyjeďte si na jednorožci." Pobídl Aife. "Ale já nechci," řekne Aife paličatě. "Pořád spolu jezdíme. Chci ho alespoň jednou vidět." Fňuká. "Sluníčko, Xutaran se už nevrátí," oddychl sOtek. "Jakto?" mračí se Aife. "On umřel?" - "Neumřel, ale… Vlastně ano. Je to jakoby umřel."

Aife se rozeběla k Elven Fortress. A běžela dál… a dál… Až… "Není tohle Neutral zone? Sem říkal táta, že nesmím." zašeptá pro sebe Aife. "Aife!" křičí někdo zpoza keře. "Aife!" poznává, že ten někdo se snaží šeptat. Je to hlas Xutarana! "Aife!" vykřikne Xutaran a vystupuje ze své skrýše. "Xutarane!" zakřičí Aife. "Pssst!" Xutaran položí Aife prst přes pusu. "Aife, otec chce zaútočit na tvé rodiče!" šeptá Xutaran Aife do ucha. "Dnes večer!" dodává. "Cože?" ptá se Aife překvapeně. "Nemáš být mrtvý?" - "Aife! Tohle není legrace! Moji rodiče se začali učit temnému umění. Matka dělá to, co dřív - spí s každým, ale otec… ten se zdokonaluje v boji. A nejen sebe. I svoje poddané. Dokonce i mě!" šeptá dále. "Vrátíš se ke mně?" zeptá se Aife. "Scházíš mi." - "Ty mi taky scházíš. A možná víc než já tobě." Xutaran se chvíli odmlčí. "Co tím myslíš?" ptá se Aife okázale. "Na to jsi ještě moc mladá. Teď utíkej! Jdi to říct tvým rodičům!"

Aife uběhla několik kilometrů a celá udýchaná přiběhla k otci. "Tati! Xutaranův otec prý chce zaútočit," křičí udýchaná Aife. "Kdy? A jak to víš?" vyhrkl sOtek. "Řekl mi to Xutaran," odpoví Aife. "A kde si k němu přišla? Tys byla v Neutral zone, že jo? Že si tam byla?" vytýká sOtek Aife. "Promiň!" křikne Aife na otce. "Už tam nikdy nesmíš vkročit, rozumíš? Nikdy!" křičí na dceru. "Ale já tam viděla Xutarana! Budu tam chodit!" křičí rezolutně Aife. "Tak to si jenom myslíš, holčičko!" K Aife přišli tři elfové a odvádějí ji. Přes Gatekeepera jí portli ke Svestce do Adenu. Tam ji uvěznili v nejvyšší věži. "Tvůj otec ti přikázal vzít si Aruthu," oznámila Aife Svestka než zamkla dveře.

Mezitím je boj elfů v plném proudu. sOtek nevěří svým očím. "Imperator?" zašeptá nevěřícně. "Můj starý příteli!" zakřičí sOtek šťastně. "Kdo je u tebe přítel?" zachechtá se Imperator a vystřelí proti sOtkovi z luku. Zasáhl ho do ramene. "Ne! Imperatore!" sOtkův sen se ihned rozplynul. Radek přiběhl k sOtkovi a dal mu potřebné songy. "Vstaň!" zakřičel na sOtkovu adresu, když do něj jeho kamarád střelil další šíp. sOtkovi se začal zpomalovat celý svět. Přestal dobře slyšet. Vnímal jen Imperatora. Vnímal jen jeho zradu. Vzpomněl si, jak si spolu hráli, když byli malí. Jak mu Imperátor pomohl sbalit Aifinu matku, jak si poprvé spolu vyjeli na jednorožci. A teď tu umírá. Pod jeho rukou. "Nenávidím tě," zašeptal sOtek velmi potichu. Snaží se nadzvednout luk. Nejde to. Vráží do toho poslední síly. Zvedne ho. Jeden šíp trefil Imperatora. Sklácí se k zemi. Druhý šíp. Imperator umírá. Třetí šíp. Zemřel. Teď může sOtek v klidu umřít. Už neslyší Radkovo "Néééé!". Radek uchopil sOtka do náruče. "Neumírej! Prosím! Nedělej mi to!" Radek má slzy na krajíčku. "Nemá někdo ress? Prosím!" ale jako by ho už nikdo neslyšel. Radek byl sám. Nemá sOtka. A Aife odvezli Bůh-ví-kam. Vztyčí se a jde dál bojovat. "Pomstím tě, příteli! Tuto noc vyhrajeme!"

3. K moci přichází Aife

Když Aife dospěla, pustili ji z věže a musela vládnout. Každý den chodila do Neutral zone a čekala, jestli jednou nepřijde její kamarád. Chtěla si s ním popovídat. Jako to dělali dřív a říct mu, co všechno se stalo. Ale teď už je čas si vzít Aruthu. Svatba je už za měsíc. "Neumím vládnout," svěřuje se Aife Radkovi. "To já taky ne," usmál se Radek. "Ale ty ani nemusíš!" neprávem ho okřikla Aife. "Promiň," omluvila se hned, jak si to uvědomila. "To nic. Nemusíš se omlouvat," mrknul na ní Radek. "Víš, zdá se mi to nefér. Můžeš všechno, co chceš. Můžeš si vzít, koho chceš, můžeš kamkoli odejít…" - "Ale zase nemůžu přikazovat," skočil jí Radek do řeči. "Já nechci přikazovat. Chci být volná. Nechci si vzít Aruthu," vzdychla Aife. "Kdyby… Kdyby sis mohla vybrat, koho si vezmeš, kdo by to byl?" zeptal se Radek. "Nevím, při svatbě prý mají oba cítit lásku, já ji zatím necítila," odpověděla s jistotou Aife. "Můžu se tě ještě na něco zeptat?" zeptá se ještě Aife. "Ano?" - "Kde jsou trpaslíci? Co je s nimi? Proč se neúčastní válek? Ghona mě o nich učila, ale jen, že existují. Nikdy jsem žádného opravdového nepotkala," zvědavě povídá Aife. "Trpaslíky totiž ženy ani muži v tvém postavení nepotkávají," začíná Radek. "Prodávají nám všechno oblečení, které máme na sobě. Ale přichází do styku jen s elfy, co mají brnění na starost. Žádné bitvy se neúčastní, protože jsou vypočítaví. Jediné, co je zajímá, jsou adeny. Je jim jedno, kdo je u moci, protože brnění od nich si kupuje každý. Vlastně jim ani nic jiného nezbývá. Jen oni ho umí. Něco mi, ale říká, že jednou se do boje přidají. Královnou trpaslíků je Tinky. Jednu takovou trpaslíku znám a můžu tě s ní seznámit, jmenuje se Uixtacia. Vím, kde bydlí!" navrhl Radek. "Dobře! Jdeme!" pobídla Radka Aife.

Radek s Aife se portli do Trpasličí vesnice, pár minut potom narazili na Uixtaciin baráček. "No, ta je ale roztomilá!" začala se rozplývat Aife ve chvíli, kdy Uixtacii uviděla. Uixtacia udělala stojku. Zřejmě se jí pozornost líbí. "Uix," oslovuje Uixtacii Radek. "Už je plnoletá. Měla by to vědět."

Uixtacia a Radek vedli Aife daleko až na pláně Dionu… "Je tu jedna tajná skrýš," povídá Aife a hledá ji. "Tady!" zašeptá si. "Pojďte dovnitř," zavelí. "Byla to jeskyně se třpytícím se oltářem uprostřed. Na oltář kupodivu svítily paprsky. "To je kámen života," oznamuje Radek. Aife si ho prohlíží. "Ten, kdo ho nosí u sebe, nikdy nezemře," vysvětluje Uixtacia nechápající Aife. "Aha, a proč ho nikdo nenosí?" zeptá se Aife okázale. "Každý musí jednou umřít, Aife," mluví rozohněně Radek. "Copak tě to Ghona neučila?"

"Poisse, můžeš mi vysvětlit, co to dole připravuješ za armádu?" křičí na Poisse Xutaran. "No, můžu," zachechtala se Poisse. "Tak povídej," žádal vysvětlení Xutaran. "Ctím otce památku a pokračuji v jeho díle. Vyvraždím všechny ty plochý vybledlý děvky a impotentní metrosexuální krasavce," ušklíbla se Poisse. "Aha, teď myslíš na tátu. Myslela si taky na něj, když si ho zabíjela?" - "Bylo to pro jeho dobro!" křičí Poisse. "On neuměl vládnout! To já jsem královna!" - "Tak taky nezapomínej na to, že já jsem král," připomněl Poisse Xutaran uštěpačně a odchází. "Ale na jak dlouho?" posmívá se Poisse sama pro sebe potichu.

Vojsko se shromáždilo před Adenem. Dneska musí Poisse vyhrát. Když teď vyhraje, stane se královnou dvou ras.

"Aife!" křičí udýchaně Radek a běží za ní. "Aife, temní elfové. Jsou před bránou!" - "Ach ne," vzdychne Aife. Při boji s nimi zemřel otec. "Asi se s nimi nedá domluvit, co?" zeptá se naivně Aife. Radek se jen ušklíbl. "Hmmm, máš nějaký plán?" ptá se s nadějí v hlase. "Prostě tam na ně "vlítnem"," odpoví Aife opravdu hodně prostě. "Jak to myslíš?" ptá se Radek bojácně. "Prostě mezi ně neorganizovaně vběhneme," usměje se Aife. Radkovi ovšem ztuhl úsměv na tváři. "To nemyslíš vážně. To byl vtip, že jo?" zeptal se Radek a začal se vtipu smát. "Pojď už!" okřikla ho Aife. Radek nasucho polkl.

A je to tady. Aifina první bitva. Těžká adenská brána se otevírá, duní adenský roh. "Lučištníci dopředu!" zavelí Radek a všichni lučištníci vyjdou za bránu a obsadí první pozice. "Mágové na svá místa!" zavelí Radek znovu a mágové se postaví za lučištníky. Ostatní automaticky zaujmou místa za nimi.

"Co to sakra dělají?" ptá se řečnicky Poisse. "Proč nezůstanou za bránou?" - "Aife," zašeptá Xutaran. "Co to meleš?" utočí na něj Poisse. "Vždycky uměla překvapovat. Ví, co dělá," vysvětluje Xutaran.

"Palte!" vykřikla Aife a salva šípů a kouzel zasahovala temné elfy. Tak tohle Poisse rozhodně nečekala. "Tankové kupředu!" zakřičí Aife. "Říkala si, že žádný plán nemáš," zašeptá Radek s mrknutím Aife do ucha. Ta se jen usmála.

"Co to proboha…" nedopoví Poisse. "Do útoku!" vykřikla Poisse a temní elfové neorganizovaně vběhli mezi bílé. Xutaran se též rozeběhl.

"Lučištníci a mágové, ústup!" křičí Aife a v tu chvíli všichni poslechnou. Sama Aife se vydala do útoku. Temní elfové umírají. Umírají i elfové. Když v tom… "Aife, přestaň!" Aife se zastaví. "To jsem já, Xutaran!" - "Cože?" vyhrkne překvapeně Aife a prohlíží si muže, na kterého právě útočila. Je to on. Je stejně pěkný jako když ho viděla v Neutral zone. "Aife, útoč!" křičela Svestka a poslala koníka na dalšího temného elfa. "Je to tvůj nepřítel, proboha!" kárala ji dál Svestka. "Mám plán," zašeptala Aife dostatečně hlasitě, aby její slova Xutaran slyšel. Přestala útočit kouzly a používala na Xutarana jen meč. "Braň se, ale neublížíme si," vysvětlila Aife. "Ustupuj dál a dál, pár metrů za námi je cesta," pokračuje dál. Xutaran se držel pokynů až na cestu. Všiml si, že na cestu už není z bojiště vidět. "Utíkej," pobídla ho Aife.

Doběhli k jakýmsi vodopádům. "Angels waterfalls," usmála se Aife. "Jsou nádherné," obdivoval skvost Xutaran. "Není to trochu sobecké, být tady, když nedaleko je válka našich ras?" obává se Aife. "Možná trochu," usměje se Xutaran a obejme Aife. "Jsi tak nádherná. O téhle chvíli jsem vždycky snil," lichotí Xutaran Aife a hladí ji po vlasech. "Často se mi o ní zdávalo," pokračoval dále. "Úplně teď cítím, jak se mi naplňuje srdce láskou, když tě vidím. Kéž by se zastavil čas a já mohl být pořád s tebou. Kéž bychom se nikdy od elfů nerozdělili. Vůbec netušíš, jak moc se mi po tobě stýská," sklopí oči Xutaran, Aife se objevil na tváři červený ruměnec. "Zas tak to nepřeháněj," usměje se na něho Aife. "Věř mi, že nic z toho, co jsem řekl, není přehnané," pověděl Xutaran a opřel svou hlavu o Aifinu..

"Kde je ten můj stupidní bratr?" šeptá si pro sebe Poisse. "Xutarane!" ty idiote, domyslí si a hledá mezi bojovníky.

Zatímco Poisse hledá po bojišti Xutarana. Svestka vyslala Radka na Talking island požádat lidi o pomoc. Radek se bohužel vrátil s prázdnou. Přišla jen Valtarka.

Mezitím si Xutaran s Aife povídali a povídali… "Škoda, že již musíme končit," smutně prohlásil Xutaran a vykročil. "Xutarane," zakřičí Aife. "Mám se vdávat. Za Aruthu. Už zítra. Musím," dodává se slzami v očích. Xutaran jen vzdychl, vzal Aife za ruku. Vyběhli nahoru a potkali Poisse. "Ale heleme se…" usmála se Poisse vítězně. "Můj bratříček a coura," zasmála se. "No, ale s oběma je konec." A vyčarovala Xutaranovi první ránu. Ten ji pohotově odpověděl kouzlem silence.

Elfové vytlačili temné elfy zpět na své místo a svatba mohla začít. Aife přichází k oltáři. Těžko říci jaké má zrovna teď pocity. Asi ne zrovna dobré. Kněz začíná mluvit. Aife ho nevnímá. Přemýšlí. Chce za Xutaranem. Probudila ji věta: "Berete si zde krále Aruthu za muže?" ticho… Pak tedy kněz svou otázku opakuje. "Berete si zde přítomného krále Aruthu za svého právoplatného manžela?" ticho. Aife se otočí k oltáři zády a běží z kostela pryč.

Běží kolem adenské brány. "Aife," usměje se Xutaran. "Věděl jsem to!" - "Co?" ptá se Aife a vrhá se mu do náruče. "Věděl jsem, že si ho nevezmeš. Věděl jsem, že mě miluješ," řekl jistě Xutaran. V tu chvíli se políbili. Ani jeden z nich neví, jak tam byli dlouho. Ale jedno je jisté. V noci se přesunuli do Aifiny komnaty.

4. Vznik Kamael

O Aifině lásce zatím nikdo neví. Jen si o ní služky v Adenském podzámčí povídají. Poisse také mlčí. Čeká na vhodnou chvíli a má teď jiné starosti než Xutarana, ovšem jeho smrt má již předpřipravenou znovu.

Krále Aruthu Aifin útěk ze svatby urazil a vyhlásil elfům válku. Ovšem než se nadál byl na něj spáchán atentát, jež úspěšně vedla Poisse. Na Talking island zavládla panika. Arutha neměl žádného následovníka. "Serem na to. Nikoho nepotřebujem," uvelebil se Shinnok na lenošce. Magnum souhlasně zamručel. "Né," nesouhlasil Sheeba. "To jste tak lakomí? Naše zem ho potřebuje," vykřikl odhodlaně a moudře. "To řekl kdo?" hlasitě si odříhl Magnum. "Já," řekl něčí ženský hlas. Všichni se otočili. Valtarka. "Kdo je ten maník za tebou?" zeptala se Princes. Muž popošel dopředu. "Můj syn," odpověděla Valtarka. Magnumovi zaskočilo. V tu chvíli ho Shinnok začal mlátit do zad. "Ty máš syna?" zeptala se Princess překvapeně. "Ano," usmála se Valtarka. "A není jen můj syn. Je to i následník trůnu." - "Jmenuji se Welfor," představil se silný mladík. Celá místnost si ho zaujatě prohlížela.

"Já si ho vzít nechci!" rezolutně křičela Aife na Radka tuto větu už podruhé. "A ptal se tě někdo?" namítl ironicky Radek. "Proč jsi i ty zlý?" ptá se řečnicky Aife. "Připadá mi jako bych na světě byla sama. Jako bych nikoho neměla vedle sebe. Vždyť jsi vždycky držel při mě!" - "Protože si málem způsobila válku! To nemyslíš i na ostatní? Mohli jsme všichni zemřít! To by si snad chtěla?" řekl Radek trochu rozzuřeně. "Ach jo, vždyť já ani toho Welfora neznám," vzdychne Aife. "Je nutnost si ho vzít, pak se spojí naše království.

V tom se Adenská brána začala třást. "Temní elfové!" zakřičela Svestka. Radek se zadívá na Aife. "Nejspíš proto tu svatbu potřebujeme," zašeptal Aife do ucha. "Odrazit jejich útok by už byla hračka."

Ozvalo se ještě několik hřmění a poté temní elfové vtrhli dovnitř. Elfové začali panikařit a utíkat do svých domovů. "Do boje!" křičí marně Aife. Temní elfové masově vybíjejí elfy a jen málokterý z elfů se postaví na odpor. Aife utíká za bojujícím Radkem. "Radku, ten kámen života... Kde je? Říkal si, že byl převezen do Adenu.." ptá se ho Aife v rychlosti a odráží útoky nepřátel. Radek jen přikývl a ukázal směrem k Adenskému chrámu.

V ten moment se tam Aife sprintem rozeběhla. Běží, co nejrychleji, v tu chvíli ji přerazila nohy něčí mrtvola. Aife upadla. Otočí se, aby zjistila čí tělo pád způsobilo. Tluče jí srdce. Svestka. Pohledí na vrahovi nohy a očima postupuje až k hlavě. "Xutarane," řekne zaskočeně a poliká slzy. "Zabil si moji matku," chvěje se Aife hlas. Mečem namíří na svého milence. Musí ho zabít. Musí. Ví to. "Já nevěděl, že je to tvá matka," brání se Xutaran. "Promiň, je... je mi to líto," poví tiše a v hlase je poznat, že opravdu lituje. "Jdi už ode mne a nikdy se za mnou nevracej!" řekne dosti hlasitě Aife a cítí v sobě jakousi sílu. Sílu bojovat. Postavila se a zadívá se na Adenský chrám.

"Ten kámen," probleskne jí hlavou. Opustí zničeného Xutarana a vydá se do chrámu. Plna života. Plna pomsty. V chrámu již čeká Poisse.